Padesát odstínů šílenství

28. listopadu 2014 v 18:20 | A. |  Povídky a zmatená poezie
Seděla na podlaze.
Dlaždičky všude okolo se slévaly v modrozelené vězení.
Nůžky na stěně- ostré, tak ostré a přítulné.
Chvíli nechtěla.
Bráníš se, miláčku? Jen se braň.
Smysl se ztrácel s poslední, hořkosladkou kapkou sebeúcty.
Bříška prstů, jemná a růžová.
Modrá plastová rukojeť-nůžky se dotkly nahé dlaně jako pohlazení.
Zavři oči. Sni.
A do myšlenek se vplížilo vzrušení.
Tiché a šílené, jako modřiny na krku a facky ve vyšukaném opojení.
Prohrávala.
Toužila.

Krev se objevila více méně mimochodem.
Chceš víc, kurvičko?
A tak přitlačila.
Extáze, hnus, přitažlivý strach. Sladké víno znechucení.
Opojení karmínové černi na bílém kotníku.
Znič se.
Krev kreslila po dlaždicích a barvila bílé spáry na rudo.
Najednou měla neurčitý pocit, že už je nikdy nedokáže umýt.
Zničit důkazy.
Zapomenout.

Moje malá, poslušná, vyděšená...
Ano, pane!
Zhnusená, vzrušená, šílená- ve vězení modrozelených dlaždiček.
Třásla se.
Pokaždé se třásla.
Tvář v zrcadle se na ní prázdně usmívala a sváděla k doteku.
Podvol se. Před sebou neutečeš.
A tak se dotkla. Prsty lepily.
Naděje zmizela.
Železitá chuť na jazyku.

Krev, krev, krev.
V ní a všude okolo.

Zelená. Modrá. Karmínová.

Šikovná, nevinná holčička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama