Listopad 2014

Padesát odstínů šílenství

28. listopadu 2014 v 18:20 | A. |  Povídky a zmatená poezie
Seděla na podlaze.
Dlaždičky všude okolo se slévaly v modrozelené vězení.
Nůžky na stěně- ostré, tak ostré a přítulné.
Chvíli nechtěla.
Bráníš se, miláčku? Jen se braň.
Smysl se ztrácel s poslední, hořkosladkou kapkou sebeúcty.
Bříška prstů, jemná a růžová.
Modrá plastová rukojeť-nůžky se dotkly nahé dlaně jako pohlazení.
Zavři oči. Sni.
A do myšlenek se vplížilo vzrušení.
Tiché a šílené, jako modřiny na krku a facky ve vyšukaném opojení.
Prohrávala.
Toužila.

Krev se objevila více méně mimochodem.
Chceš víc, kurvičko?
A tak přitlačila.
Extáze, hnus, přitažlivý strach. Sladké víno znechucení.
Opojení karmínové černi na bílém kotníku.
Znič se.
Krev kreslila po dlaždicích a barvila bílé spáry na rudo.
Najednou měla neurčitý pocit, že už je nikdy nedokáže umýt.
Zničit důkazy.
Zapomenout.

Moje malá, poslušná, vyděšená...
Ano, pane!
Zhnusená, vzrušená, šílená- ve vězení modrozelených dlaždiček.
Třásla se.
Pokaždé se třásla.
Tvář v zrcadle se na ní prázdně usmívala a sváděla k doteku.
Podvol se. Před sebou neutečeš.
A tak se dotkla. Prsty lepily.
Naděje zmizela.
Železitá chuť na jazyku.

Krev, krev, krev.
V ní a všude okolo.

Zelená. Modrá. Karmínová.

Šikovná, nevinná holčička.