Zvrácenost: Dominike

2. dubna 2014 v 13:19 | A. |  Povídky a zmatená poezie
22.prosince 1993

Kristiánovi byla zima. Už potřetí za noc se probudil se ztuhlýma rukama, vyrušen ze spaní drkotáním vlastních zubů.
Otráveně se převrátil na druhý bok, přetáhl si kapuci přes hlavu a chvíli se pokoušel usnout, než mu došlo, že je protivně a naprosto definitivně vzhůru. Zvedl se, zatřásl přerostlými vlasy a vyklepal z nich pár ztracených sněhových vloček.
Posbíral těch pár věcí co měl-provázek, zapalovač, blok s okousanou tužkou a prázdnou lahev-nacpal je do kapes a vydal se na průzkum, aby něčím zaplnil další probdělou noc.
A někdy tou dobou prošla ve vedlejší ulici Dominike.
Vysokými podpatky, tak vysokými, že na nich večer už stěží dokázala jít, rozvířila špínu chodníku a noční vzduch zhoustl její vůní, těžkou a exotickou. Dominike byla hispánka, vysoká a štíhlá, s černými loknami až k pasu.
Došla pod kužel lampy a zastavila se, aby si upravila makeup-spíš jen tak ze zvyku, protože v práci skočila před hodinou a neměla pro koho se zkrášlovat. Vytáhla zrcátko a vykřikla.

Kristián se zjevil jako duch, usmál se unavenýma očima a Dominike si obezřetně přitáhla červenou kabelku blíž k tělu.
"Co chceš? Nemám peníze."
Kristián se zastavil.
Dominike chvíli přemýšlela. Kristián byl vytáhlý a hubený, v obličeji nevypadal starší než na třináct.
"Měl bys být doma."
"Nemám domov."
Dominike sklopila oči.
"Jak se jmenuješ?"
"Kristián. Neměla bys chodit po tmě sama."
Na tváři se jí objevil letmý úsměv, smutný jako dnešní noc.
"Pracuju v noci, víš? A jmenuju se...říkají mi Dominike."
Kristián jí podal ruku a Dominike jí s mrknutím silně nalíčených řas stiskla. Prsty měla nalakované jasně rudým lakem a její hnědá pleť se ve tmě ztrácela.

Lampa nad nimi několikrát zablikala a po pár minutách zhasla, aby pohřbila ulici v neprostupné tmě. Dominike znovu chytla Kristiána za ruku a oba se svezli na studenou zem, vysoká dívka v kožené sukni a malý kluk v odrbané mikině.
Chvíli seděli ve tmě, a pak začala Dominike povídat, spíš jen tak pro sebe, a dlouhými prsty přitom roztahovala oko na punčoše.
Sama nevěděla, proč mluví. Možná potřebovala něčím vyplnit mlčení.
Vyprávěla dlouho, o rodičích, které nepoznala, o dětském domově, mokrých prostěradlech a křiku, o vůni cigaret a prvním útěku. Chvíle protoulané ulicemi, momenty volnosti, než jí znovu zavřeli za zamřížované okno. A potom osmnácté narozeniny, svoboda a bezradnost. Přespávání na lavičkách v parku. Smrad benzínu, a první noc proplakaná hlady.
A potom první nabídky, zděšení a zoufalství. Nemožnost volby.
První zákazník, odpor a sametová bankovka, zářící v dlani.
Dominike mluvila a mluvila, a Kristián poslouchal. Byla noc-a v noci je dovolno spoustu věcí, protože noc je jen kus nereálna mezi večerem a ránem.
A tak Dominike seděla vedle cizího kluka a plakala znechucením a strachem, studené slzy smývaly z tváře líčidla, parfém pomalu vyprchal a na chodníku najednou sedělo dítě, předčasně dospělá holka v roztrhaných punčochách, s oteklýma nohama a popraskaným lakem na zlámaných nehtech.
Kristián seděl a poslouchal, pozorně. Každé slovo si zapisoval do paměti. A když Dominike usnula vedle něj, vyčerpaná k smrti všemi zákazníky, které přinesla dnešní noc, vyčerpaná životem a vnitřním pláčem, Kristián vstal a jemně jí uhladil rozcuchané prameny vlasů, nespoutaně padající do očí.
"Dobrou noc," zašeptal něžně.

Zavřel oči.
Vzduch voněl nocí.
A v noci je dovoleno tak moc...
Vždycky věděl, že noc je něčím jiná. Osvobozuje. Ukrývá. Neptá se.
Možná proto se hlas v Kristiánově hlavě objevoval se soumrakem.
Dominike nestihla vykřiknout.
Rychlým pohybem, tak rychlým, že by ho nedokázal zastavit ani on sám, jí dupl na odhalený krk a se zavřenýma očima tiskl nohu k dlažbě, dokud se neozvalo odporně hlasité prasknutí. Poslepu sebral červenou kabelku ze škubajících se prstů, vrávoravě se otočil, hlavně neotvírat oči, nic se nestalo, nic, dokud neotevřeš oči. Tma je milosrdná. To co nevidíš, neexistuje.
S ránem byla ulice prázdná.
Dominike by doma stejně nikdo nečekal.
A hlas v jeho hlavě se smál a smál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama