Velmi krátká ukolébavka

24. ledna 2014 v 18:56 | A. |  Povídky a zmatená poezie
Spi.
Zavři oči, princezno.
Všechno bude dobré.
Spi.

Kristián fascinovaně pohladil jemnou kůži na chvějících se víčkách.
Polaskal sevřené rty.
Zastavil křišťálovou, osamělou slzu a ochutnal jí. Byla hořká a studená jako led.
Upocené prsty propletené s těmi jeho se třásly a třásly.
Dotkl se vlasů rozprostřených po podlaze.
Už neplakala.
Kristián jí políbil na čelo.

Spi, princezno.
Všechno je v pořádku.
Jen spi...

Zvedl se a odešel, a ona zůstala ležet na podlaze.
Provazy připoutaná k radiátoru, chvějící se, sama s kaluží krve, která se schovávala se do spár na dlaždicích.
Sama.
Nebolelo to a ona byla zmatená.
Chtěla křičet, ale nemohla pohnout rty.
Všechno kolem bylo bílé.
A tak jen ležela se zavřenýma očima a poslouchala ticho.
Možná usnula, když se její tělo přestalo třást.

Možná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama