Pes, který štěkal do teplého letního poledne

27. ledna 2014 v 17:19 | A. |  Povídky a zmatená poezie
Bylo léto.
Čas se zastavil a sluneční paprsky se pokoušely změnit upravenou řadu anglických trávníků na vyprahlou poušť.
Poledne, a ptáci zpívali.
V jedné z předzahrádek stál mezi květinami Pes.
Byl to zvláštní pes a byl slepý.
Jeho mléčně bílé oči byly mrtvé a bez života, ale bez ustání těkaly ze strany na stranu, z jednoho konce zahrady do druhého. Stál v pozoru. Bez hnutí.
Uši nastražené, ocas vztyčený. Pes byl ztělestněním soustředěnosti.
Slunce svítilo a z otevřeného okna se zpoza květníků s pivoňkami ozval zvonivý dětský smích.
Pes se otočil za zvukem a jeho výraz zjihl, aby vteřinu nato znovu zkameněl ve výrazu naprosté koncentrace. Čekal.
Čekal dlouho.
A potom se vzduch ochladil a začalo foukat.
Pes zavrčel, jen lehce, odhalil zlámané zuby a nakrčil nos.
Kulhavě se vydal k domovním dveřím. Byly čerstvě natřené na červeno a uprostřed byl pověšený věnec z kopretin. Pes se otočil do ulice a začal štěkat a štěkat.
Naléhavě. Odhodlaně. Zuřivě. Nedám!
Jen stál a štěkal-a na jeho těle se otvíraly nové a nové rány, staré jizvy začali krvácet a vítr se zběsile opíral do štíhlého psího těla. Pravá přední noha sebou prudce trhla a zlomila se.
Pes stál jako antická socha na prahu červených dveří, jednu nohu ve vzduchu, a štěkal.
Z tlamy mu kapala krev, do ran v srsti se zarývaly kamínky odháněné větrem, ale neustoupil.
Jen štěkal a štěkal až do ochraptění.
Dokud vítr nepřestal vát. Až potom Pes přestal štěkat a ztěžka si sedl. Vypadal unaveně a velmi, velmi staře. Oteplilo se a ve větvích znovu začali zpívat ptáci. Bylo krásné, teplé letní poledne.
Přízrak došel k brance, otočil se na Psa a usmál se.
"Tak zase zítra", zašeptal. "Nevydržíš věčně. Zítra..."
Mrkl jedním okem, proplul na chodník a rozplynul se.
Pes sklonil hlavu a olízal si ránu na hrudi. Krev chutnala hořce.
Zamžoural slepýma očima, strčil hlavou do dveří a vešel do předsíně. Na dveřích zůstalo několik dlouhých, hlubokých škrábanců.
Děti seděli na koberci a přetahovaly se o pytlík sladkostí, z kuchyně šuměla voda a cinkaly skleničky. Celým domem voněl nedělní oběd. Pes chvíli stál uprostřed domu, nasával vůni a nechával se pohltit všeobjímajícím teplem a laskavostí.
Domov.
Přátelsky strčil do dětí, v kuchyni ukradl kuřecí kost, a pak strávil notnou chvíli tím, že hledal místo, kam dopadá nejvíce světla. Nakonec si lehl v obývacím pokoji a nechal se slunečními paprsky ukolébat ke spánku.
Na prahu před červenými dveřmi večer našli krvavé otisky čtyř tlapek.
"Zítra," šeptal Přízrak. "Nedokážeš je chránit dlouho."
Ale to už Pes spal. Spal tvrdě a nabíral sílu.
Neustoupí. Nepustí. Nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama